Čtvrtý galavečer, první v O2 Universum. A znovu plný skvělé show, která nadchla diváky. To byl víkendový turnaj Clash of the Stars, organizace bojovníka Tomáše Linh Le Syho. Jak se mu líbila nálož MMA? Co říká na výkon Jardy Kotlára i na to, s kým tenhle borec je či není rodina? A proč se málem dostal do křížku s Tadeášem Růžičkou? Odpovědi najdete v rozhovoru, který Le Sy poskytl pro outsport.cz.
Jak byste turnaj s pořadovým číslem 4 zhodnotil s odstupem několika dní? Naplnil vaše očekávání?
Dokonce je o dost předčil, opravdu jsme moc spokojení. A stává se to už skoro pravidlem. Přitom já jsem člověk, co se snaží být nohama na zemi, co nelétá hlavou někde v oblacích. Když ale vidím, že se naši zápasníci fakt tvrdě připravovali, že to lidi hrozně baví a užívají si galavečer od začátku do konce, je to neskutečný pocit. Už teď se těším, co fanouškům nabídneme příště.
Hodně zajímavý souboj předvedli zejména dva Filipové, Roubíček s Grznárem. Byl to po kvalitativní stránce zatím nejlepší zápas v organizaci?
Myslím si, že ano. Střetli se dva velcí sportovci. Roubíček je v bojových sportech samozřejmě zkušenější, Grznár byl zase těžší, navíc i on je už dostatečně prověřený v MMA. Mně osobně se jejich zápas strašně líbil, určitě byl jedním z nejlepších v rámci naší organizace. Navíc se na něj dalo velmi dobře koukat. Grznár se snažil boxovat, zkracovat vzdálenost a dostat soupeře pod sebe. To se mu snad ani jednou nepovedlo, Roubíček byl skvěle připravený. A to i když vzal zápas jen pár dní před turnajem. Povedl se mu skvělý takedown, po vydařené kombinaci Grznára ukončil. Za oba jsem hrozně, že ukázali až takový zápas. Byla to skvělá podívaná.
Jak se vám líbila bitva tří, v níž Kluk s kamením porazil Maxe Greena a Matouše Kalubu?
To byl náš deathmatch. A dá se říct, že i ten naplnil očekávání. Hlavně tedy v tom, že v něm byly momenty, které asi nikdo nečekal. Sám jsem netušil, kdo se s kým spojí, nakonec asi nikdo s nikým. Probíhalo to spontánně. Sami kluci nejdřív stáli a koukali, kdo po kom vystartuje. A jako první to odnesl Matouš Kaluba. Celkově to byla sranda, lidem se to líbilo. Určitě je tedy možné, že to někdy v budoucnu zopakujeme. Samozřejmě ale musíme pečlivě zvážit, koho proti sobě postavíme.
Vrcholem večera byl pak zápas Jardy Kotlára, jenž v kleci strachu a bolesti uškrtil Lukáše Procházku. Váš pohled na tohle velké finále?
Mělo to dvě části. Ta první byla ryze technická, kdy jsme na konci večera museli přestavět do klec do zcela jiných rozměrů. Naštěstí to proběhlo rychle a bez komplikací, zabralo to jen nějakých patnáct minut. Jsem moc rád, že diváci neodešli, že to zkrátka chtěli tolik vidět. Samotný zápas sice trval pouze chvilku, s tím se ale počítalo. Obrovský respekt Jardovi. A totéž platí i pro Huhu, který to přijal pouhý den před akcí. Moc mu děkuji, že to vzal, že nám i Kotlárovi zachránil zápas. I za cenu toho, že tam do něj Jarda vletěl jako tank.
Můžeme se těšit na to, že v tomhle stísněném prostoru bude Kotlár zápasit i dál?
Uvidíme, zatím nechci předbíhat. Určitě tu klec nebudeme dělat na každém galavečeru. Pokud ji však zopakujeme, je nasnadě, aby do ní šel zas Jarda. Tedy pokud na tom turnaji bude mít zrovna zápas.
Jak těžké bude přemluvit Karlose Bendu, aby do téhle klece vlezl s ním?
To bude těžké dost, ale my se o to snažit ani nebudeme. Chceme jim dát odvetu do velké klece, aby tam Jarda mohl odčinit svůj první výkon. Aby tam třeba zkusil nad Bendou vyhrát, a tím srovnal stav na 1:1. Když se mu to povede, výhledově bychom se mohli dočkat i zápasu číslo tři. A ten to celé rozhodne.
Benda se s Kotlárem utká už na příštím turnaji. Ovšem nikoli s Jardou, nýbrž s Diegem. Bylo složité jejich zápas domluvit?
Ani ne. Oni po sobě začali pálit už dřív. S oběma jsme si tak dali kafe a nabídli jim podmínky, aby to šlo domluvit velice hladce. Myslím, že tihle dva nabídnou fakt velkou show. Nejen v zápase, ale i před ním. Určitě to budou dost vyhrocené debaty, vytahovat se budou různá témata. Já jen doufám, že si oba pánové nevystřílí všechno na sítích. Že si něco schovají i na setkání tváří v tvář.
Mimochodem, Diego a Jarda, to je jedna rodina?
Tohle je na tom to zajímavé (směje se). Diego tvrdí, že rodina jsou, Jarda říká, že to není pravda. Musíme vypátrat, jak to tedy je.
V sobotu se na turnaji objevil i váš velký rival ještě z Oktagonu. Rozzlobený Tadeáš Růžička se u klece sápal na jmenovce Veselého. Potkal jste ho i vy? Mluvili jste spolu?
Šel jsem za Růžičkou do VIP zóny. Doslechl jsem se, že tam dělá trošku bordel, že křičí na starší lidi. Dokonce je měl i napadat. Řekl jsem mu, ať se uklidní, že my jsme všichni v pohodě. A že pokud tady chce být s námi, tak se takhle chovat prostě nesmí. Navíc se mi nelíbilo, že se chtěl prát s někým z našich bojovníků. Zvlášť když oni samozřejmě nemají natrénováno to, co on nebo já. Jasně jsem mu řekl, že pokud se začne s někým prát, tak to bude pouze se mnou.
Jak na to Růžička reagoval?
Pak už byl celkem v pohodě. Vůči mně agresivní nebyl.
A jak to vypadá s vaším zápasem s Psychopatem Alešem Bejrem? Respektive, jak to vypadá s jeho budoucností po tom, co nejspíš provedl na tiskové konferenci?
Před turnajem jsme měli jiné starosti, tohle téma ale zůstává dál otevřené. Přímé důkazy, že by pepřák nastříkal na tiskovce on, každopádně nejsou. Jsou jen indicie, které k němu vedou. Z preventivních důvodů jsme ho radši odstavili, dostal zákaz na turnaj přijít. Jak s ním ale budeme nakládat dál, v tom jasno zatím nemáme. V kontaktu nejsme, necháváme ho teď být.