Před třemi lety poslechl hlas svého srdce. V roli sportovního novináře vyměnil lední hokej jen za bojové sporty. Místo všemi milované národní zábavy se Libor Kalous rozhodl věnovat se dravci ve stínu, chtěl mu pomoci z něj vylézt. Proto stál u zrodu webu kaocko.cz, dnes nejčtenější český portál zaměřený na bojové sporty. Navíc jako jeden z mála poznal kouzlo obou břehů. O boji píše i ho sám prožívá, po MMA a boxu přišel čas dát si box bez rukavic. Ve 47 letech se zúčastnil turnaje Králi ulice, který proběhl v Nitře. O 21 let mladšího Kevina Farkaše porazil za 40 vteřin KO. "Šel jsem dopředu a trefoval. To bylo rozhodující," řekl Kalous.
Libore, tohle byla dominantní výhra, svému soupeři jsi skoro nic nedovolil. Vnímáš to tak, že lépe to už skončit snad ani nemohlo?
Zápas trval 40 sekund, těsně před ním bych si na tohle ukončení nevsadil. Se soupeřem jsme se neznali, navíc on vzal zápas v neděli, protože můj původní protivník odpadl. Myslím, že rozhodlo to, že jsem šel dopředu a trefoval, to se potom druhý rychle zatáhne. Jak čekal, že půjdu pořád zadní rukou po hlavě, tak jsem to dal na játra, což rozhodlo. Není to jen o mlácení, i v tom adrenalinu to zkrátka chce přemýšlet. Po zápase jsme se bavili, poděkovali jsme si, všechno v pořádku. Co bylo v boji, se nepřenáší mimo.
Překvapilo tě, že jsi vyhrál až tak rychle? Nebo byl drtivý tlak v úvodu součástí tvého plánu?
Tlačit jsem chtěl, měl jsem to v hlavě. Ale vždycky jsou na to dva. Kdyby to soupeř nedovolil, musel by zápas pokračovat jinak.
Farkaše jsi málem knockoutoval už po deseti vteřinách, od té chvíle před tebou dost utíkal. Šlo o klíčový moment bitvy?
Jak jsem už zmínil, šel jsem dopředu a trefoval. To bylo rozhodující.
Na první dobrou se zdálo, že ses dokázal vyhnout téměř každé ráně. Bylo to tak doopravdy?
Něco jsem schytal. Mám bouli na hlavě, trochu mě bolí. To samé prst na levé ruce, ale nic hrozného. Za pár dní to bude dobrý.
Jaké pocity tě provázely před bojem? A byla pak realita snazší, než jsi očekával?
Nervozita na tisíc způsobů! O zápase jsem věděl půl roku, poslední tři měsíce byla intenzivní příprava, až osm tréninků týdně. K tomu práce, ale bavilo mě to. Chodil jsem do Kutil gymu na box, na sparingy do Triple Threat MMA a do Lanna gymu, kde skupinu vedl Vilém Cao. Do toho fyzička, jídlo, za tři měsíce jsem shodil deset kilo. Občas to bylo na palici, ale chtěl jsem vyzkoušet box bez rukavic a jít do něj bez přípravy by byl risk.
Jak moc jsi se pral s váhou?
V pohodě, nebyl problém. Váha je jen o disciplíně. Pokud ji člověk dodrží v rozumném čase, nevidím v tom potíž.
Během přípravy jsi jel naplno tréninky i Káóčko. Objevila se v přípravě nějaká krizová chvíle, kdy už jsi měl všeho plné zuby?
Krize ne, ale když jsem si dvakrát vyvrtnul kotník, musel jsem upravit tréninky, což nebylo příjemný. Pak jsem měl naraženou čelist, měsíc před zápasem jsem nemohl jet ostré sparingy na hlavu. Ani tohle nebylo zrovna dvakrát ideální, když jde člověk zápas v boxu bez rukavic, ale nakonec všechno dobře dopadlo.
Odměnou za veškerou dřinu byla rychlá výhra. Asi každého tak napadne, jestli nemáš v plánu si dojít pro další…
Zkusil jsem MMA, box, teď box bez rukavic. Něco určitě vymyslím. Dokonce už hodinu po zápase přišla nečekaná nabídka. Dám si týden volněji, pak zpátky do tréninku, proberu vše s lidmi kolem sebe a něco určitě vymyslíme. Baví mě to, to je základ. Proto taky děláme kaocko.cz s lidmi, které to baví. Já si k tomu přidávám jen trochu toho organizovaného násilí pod pravidly.
Za tři roky ti bude 50. Pořád platí, že na oslavu si chceš dát svou poslední bitvu v MMA? Nebo jaké máš teď plány?
V MMA mám tři zápasy, co bude za tři roky, teď opravdu netuším. Nevím ani, co bude za půl roku. Abych řekl pravdu, víc mě baví postoj. Co se týče věku, uvědomuji si ho, ale zatím to jde, takže roky neřeším a sportuju, jsem spokojený. Co víc si přát.