Najednou se člověk cítí hrozně sám, popisuje Adamczyková pocity po smrti rodičů

Eva Adamczyková.

Eva Adamczyková.FOTO: Profimedia.cz


Tématu smrti se nevyhýbá, ačkoliv se jí dotklo velmi zblízka. Snowboardcrossařka Eva Adamczyková v poměrně mladém věku přišla o oba rodiče, které jí vzala rakovina. A i když se jedná o téma velmi bolestivé, nebojí se o něm otevřeně mluvit.


Adamczyková, která se ve světě domácího sportu proslavila pod dívčím jménem Samková, byla nedávno hostem v podcastu Čestmíra Strakatého. Mezi řešenými tématy byla veselá povaha sportovkyně, dokument "EFKA: nejrychlejší holka ve vesmíru" či právě smrt jejích rodičů. 

"U taťky jsme to docela dlouho čekali," vypráví o smrti otce Romana, který podlehl nádoru na mozku.

"Občas, když ještě táta žil, mi přišlo trochu nepatřičný, že jsem přemýšlela nad tím, jak asi budu reagovat až táta umře nebo něco v tom smyslu. Ale vy se na to asi trochu automaticky připravujete."

Hovořila také o tom, jaké pro ni bylo převzít roli "hlavy rodiny" ve chvíli, kdy rakovinou onemocněla i její maminka. "S mamkou to pro mě bylo radikálnější," pokračovala. "Když máma odcházela, tak já jsem byla v uvozovkách hlava rodiny a já jsem přijímala všechny informace a řešila jsem převozy a tak. To bylo hrozně zvláštní."


"Já jsem mámě hrozně přála, po tom, co s tátou prošla všemi těmi procedurami těch 10-15 let po nemocnicích, že když už táta není, že si začne užívat život. Chtěla jet na Aljašku nebo cokoliv, ale nakonec to nestihla. To mně bylo nejvíc líto, že si nemohla odpočinout pořádně a taky jsem furt doufala, že umře doma," popisovala svou zkušenost s nečekaně rychlou smrtí matky, která podlehla rakovině o dva roky později během pouhých 6 týdnů. 

O smrti rodičů spolu s mladší sestrou Janou mluví také ve zmiňovaném dokumentu. Podle sportovkyně si ze sebe obě sestry dělají srandu, že jsou "drsňačky" se srdcem z kamene, ale v rozhovoru během natáčení obě plakaly. 

"Je pravda, že když vám odejde už ten druhý rodič, tak najednou, i když jsem věděla, že mám okolo sebe všechny a všichni mě podrží, tak člověk se cítí hrozně sám, protože nemáte ani jednoho rodiče," uzavírá Adamczyková.